Lady Pro a Gentleman Pro 2020

Dnes významná internistka-kardioložka absolvovala 1. lékařskou fakultu University Karlovy v Praze v roce 1980, ale již v letech 1982 - 1988 se v Institutu klinické a experimentální medicíny intenzivně věnovala problematice nefrologie, transplantací životně důležitých orgánů, včetně organizace transplantací a multidisciplinární péči o těžce nemocné. Od roku 1988 do roku 1995 pracovala v Nemocnici Na Homolce nejprve jako sekundární lékař, posléze na pozici zástupce přednosty a primáře oddělení. Od roku 1995 pracuje opět v IKEM a od roku 2009 na pozici přednosty Pracoviště preventivní kardiologie. V letech 2004 – 2012 vedla Katedru klinických a preklinických oborů Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity a do dnes přednáší na 1. a 2. lékařské fakultě UK v Praze a na Fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT. V roce 2019 byla oceněna stříbrnou medailí University Karlovy za celoživotní přínos a v témže roce obdržela pamětní medaile 1. a 3. Lékařské fakulty UK. Je více než 60 let členkou České obce sokolské, mnoho let členkou Českomoravské myslivecké jednoty.

Je hlavní hygieničkou Armády ČR v bezprecedentní době koronavirové pandemie, se kterou bojuje celý svět. V armádě slouží 23 let. Tuto funkci zastává právem, protože její specializací od absolvování Vojenské lékařské akademie Jana Evangelisty Purkyně v Hradci Králové (nyní Fakulta vojenského zdravotnictví Univerzity obrany) je právě hygiena a epidemiologie. Na Fakultě vojenského zdravotnictví UO se věnovala mimo jiné vědecké činnosti spolu s edukací a přípravou vojenského zdravotnického personálu. Na Vojenské lékařské akademii působila v pozicích od asistenta, přes vedoucího skupiny až po proděkanku pro studijní a pedagogickou činnost. V roce 2019 dosáhla nejvyššího možného postu v hygienické službě rezortu Ministerstva obrany, když se jako vůbec první žena ujala výkonu funkce hlavní hygieničky rezortu. Od nástupu do funkce nejvyšší se zaměřila na reformaci hygienického a protiepidemického zabezpečení vojáků z povolání. Právě současná pandemie onemocnění COVID-19 před ní postavila potřebu a výzvu intenzivního posílení a stabilizace hygienické služby na MO ČR. Je vdaná za kolegu -epidemiologa a vychovává syna.

Vystudovala FUA na Technické univerzitě v Liberci (2005) a je řazena mezi nejúspěšnější české architekty působící v zahraničí (po boku takových osobností, jako je Eva Jiřičná či Jan Kaplický). Postupně žila a pracovala na čtyřech různých kontinentech, (Evropa, Amerika, Asie, Jižní Pacifik), domluví se 5 jazyky. Stojí za návrhy 140 projektů, mnohých na evropské poměry obrovských měřítek 250 000 m2 - 1000 ha. Věnuje se všem typům staveb. Navrhuje velké multifunkční komplexy, kancelářské budovy, kulturní, nákupní a zdravotní centra, 5* hotely, školy, knihovny i luxusní vily. Pracovala pro rodinu Lamborgini, ale je známá především svými návrhy mrakodrapů (25) a městem pro milión obyvatel, které se staví v Číně. Vedle architektury a urbanismu se věnuje i přednáškové činnosti (TED), kde se snaží motivovat posluchače po celém světě. V současné době žije na ostrově Nová Kaledonie v Jižním Pacifiku a pracuje na rozličných mezinárodních projektech.

Již v začátcích roku 1990 byla jednou z klíčových studentek VŠE v přípravném výboru na svou dobu obří mezinárodní konference „TRADE, COOPERATION & INVESTMENT OPPORTUNITIES in CZECHOSLOVAKIA“, která byla s téměř 4.000 účastníků v roce 1990 nejvýznamnější mezinárodní akcí tohoto druhu v až zázrakem a naprosto nečekaně neskutečně svobodném Československu. V roce 1991 absolvovala VŠE s červeným diplomem a pracovně prošla společnostmi ČSOB a DELL. Jako 24 let vzorná manželka je matkou tří dětí, z nichž to prostřední je bohužel totálně postižené. Bojem s jeho postižením se stala každodenní hrdinkou, která více než dvě desetiletí obdivuhodně, andělsky trpělivým a často fyzicky velmi namáhavým způsobem zajišťuje v domácí péčí i ty nejsložitější potřeby svého velice těžce postiženého 180 cm vysokého dnes 23 letého syna, který, bez prakticky všezahrnující pomoci, není schopen jakékoli samostatné existence. Její ocenění titulem LADY PRO však současně oceňuje spolu s ní stovky, spíše tisíce podobných neuvěřitelných hrdinek, jež obětavě a neúnavně, mnohdy téměř sebezničujícím způsobem, pečují dlouhá léta o své nejrůznějšími způsoby dramaticky až fatálně postižené děti.

Hvězda mezi českými velkozelináři a po desetiletí královna Všestarské cibule s neutuchajícím maximálním nasazením směřujícím k co nejlepším výsledkům v produkci zeleniny. Absolventka VŠE se k zemědělství dostala spíše náhodou, aby z ní dnes byla odbornou veřejností vysoce respektovaná, normálními zemědělci obdivovaná a médii titulovaná První dáma českého zemědělství. Se svým týmem ve Všestarech a okolí vybudovala několik úspěšných podniků, podílí se na propagaci kulturního dědictví venkova, péče o krajinu a zadržování vody v ní, a je neúnavnou propagátorkou českého zemědělství. Její jméno je spojováno především s úspěchem Všestarské cibule, zapsané v bruselském rejstříku chráněných zeměpisných označení původu. Podnik pod jejím vedením dokázal pružně reagovat na klimatické změny a stal se kromě cibule také největším tuzemským producentem brokolice. Přes všechny negativní dopady koronavirových opatření se jí podařilo reorganizovat provoz podniku tak, že došlo k navýšení produkce a ziskovosti. Její společnosti byly mezi prvními, které se dodávkou zeleniny zapojily do přímé pomoci do nemocničních kuchyní. Vice než kdy jindy je přesvědčena, že v moudrosti předků je více dobra, než ve všech módních ideologiích dohromady, že ideály lidskosti a hodnoty naší civilizace nemají a nesmí být rozbity, ztraceny, zapomenuty.

Doslova obdivuhodným způsobem řídí velmi náročné financování této prakticky všemi obyvateli nejobdivovanější veřejné služby. Plukovnice, inženýrka, která za pár dnů bude profesionální hasičkou prakticky 20 let, protože do služebního poměru u HZS nastoupila hned prvního ledna roku 2001. Předtím již šest let pracovala v sekci civilní obrany Ministerstva obrany. Její specialitou jsou rozpočty a analytické činnosti zejména ekonomicky a finančně orientované, protože i pro hasičský sbor jsou finance stejně důležité jako voda na hašení. Jedná se o velice zkušenou a vysoce kladně hodnocenou členku nejvyššího vedení HZS ČR, která se zejména poslední době výrazně zasloužila o stabilizaci sboru ve finanční oblasti a dopomáhá řešení často velmi komplikovaných, nečekaných a do současnosti skoro neznámých problémů, jež přináší koronavirová krize i do oblasti důležitých činností HZS. V současnosti je finanční ředitelkou finančního odboru HZS, kde ji mnozí, nadřízení i podřízení považují za téměř nepostradatelnou.

Pochází z rodiny lékaře a zdravotní sestry, což je podle ní hlavní důvod, proč od mládí toužila se stát a nakonec se i stala zdravotní sestrou na oddělení, po studiu specializace Elektrodiagnostika nervového systému v Brně povýšila na staniční sestru a nákonec na hlavní sestru na dětské neurologii ve FN Motol. Ošetřování nemocných dětí spojené s komplikovanou prací na technologicky špičkově vybaveném pracovišti je pro ni nejen náročnou prací, ale především posláním. Na klinice dětské neurologie pracuje již celých 39 let a práce ji stále baví a naplňuje a to i v současné náročné době pandemie Covid-19, i když ta se její kliniky bezprostředně nedotýká. Fakultní nemocnice Motol je doslova jejím druhým domovem, protože v ní, v různých oborech, (syn na ORL a snacha na Klinice zobrazovacích metod), pracují fakticky tři členové její rodiny.

Nataša Petsini je jednou z mála lidí, kteří provázejí pana Ing. Sotiriose Zavalianise celou jeho podnikatelskou dráhou, a to už od roku 1995. Začala jako provozní ředitelka prvního zdravotnického zařízení, které pan Zavalianis vlastnil, diagnostického centra Mediscan Group v Šustově ulici v Praze. Po založení onkologického pracoviště Multiscan se stala jeho senior manažerkou a poté, v roce 2008, byla jmenována do funkce ředitelky berounské nemocnice a v této pozici působí dodnes. Rehabilitační nemocnice Beroun je finančním tahounem skupiny AKESO holding a.s. a je to právě díky Nataše Petsini, její obětavosti, houževnatosti a schopnosti vyvážit zájmy nemocnice, jejího personálu, pacientů s požadavky jejího náročného majitele. Ti, kteří s Natašou Petsini pracují, o ní hovoří s respektem a uznáním. Přestože je svérázná a temperamentní, vždy drží slovo, brání své spolupracovníky a svou lidskostí si rychle všechny získá na svou stranu. Díky tomu všemu a zejména díky ní, je v berounské nemocnici stabilní personál s velmi silnými a pozitivními mezilidskými vztahy, prostě ta nejlepší kultura, jakou si může majitel nemocnice přát.

Ekonomka dříve působící v marketingu společnosti DATART, po předčasné a tragické smrti svého manžela Pavla Slámy (49), hlavního zakladatele a motoru firmy roku 2013, si se třemi malými dcerami prošla poměrně dlouhým, těžkým osobním procesem mladé vdovy. Pro návrat do normálního aktivního života si vybrala místo businessu oblast kultury a v roce 2016 realizovala s Medou Mládkovou náročnou rekonstrukci WERICHOVY VILY na Kampě, kam s paní Medou umístily Expozici Osvobozeného divadla. Následně se věnuje společenskému tanci, iniciovala první ročník Seniorského Stardance pro seniory nad 65 let, založila Czech PRO AM DANCE Union a v současnosti je ředitelkou festivalu Prague Dance Championship.